Pohoří tvoří výrazný 14 km dlouhý vápencový hřeben, který se táhne ve východně-západním směru a leží téměř kolmo na hlavní hřeben Vysokých Tater.
"Bod dotyku" těchto geologicky odlišných horstev je turisticky zpřístupněné Kopské sedlo. Činnost ledovců z původního zalednění Tater Belianské Tatry téměř nepoznačila. Nenajdeme zde pro sousední horstvo tak charakteristické morény, skalní prahy, terasy, či mohutné rázsochy. Pozornost ale upoutá krása vápencových a dolomitových stěn se strmými travnatými svahy a bohatou vegetací. K dominantám výrazné západní části hlavního hřebenu (po Široké sedlo) patří Ždiarská vidla. Nejvyšší vrchol Havran (2151,5 m) je podobně jako ostatní vrcholy turisticky nezpřístupněný.
Pohoří je významnou krasovou oblastí. Z množství jeskyň je turisticky zpřístupněná Belianská jaskyňa nad osadou Tatranská Kotlina. Z osady je vhodný přístup také k jediné horské chatě v Belianských Tatrách, chatě Plesnivec (1290 m) pod Bujačím vrchem.
Pohoří nezdobí žádné pleso ale i přesto je považované za nejhezčí a přírodně nejbohatší část Tater. Výživné vápenaté půdy zde na rozdíl od Vysokých Tater nabízejí omnoho rozmanitější květenu. Za všechny druhy vzpomeňme nejtypičtější květinu - plesnivec alpínský (Leontopodium alpinum).
Prvními návštěvníky pohoří byli pravděpodobně pastýři ovcí (14. století). Od 17. století se v této oblasti pálilo dřevěné uhlí a dolovaly se měděné a jiné rudy. !Přístup na velkou část území Belianských Tater je od r. 1978 Správou TANAPu uzavřený! Hlavním důvodem je ochrana vzácných druhů flóry a fauny i přírodního prostředí této části národního parku. Turisticky zpřístupněné jsou jenom okrajové doliny Zadní Měďodoly, Přední Měďodoly a Dolina Sedmi pramenů. Od r. 1993 je zpřístupněná naučná stezka Monkovou dolinou, která spojuje rázovitou obec Ždiar se Širokým sedlem a Kopským sedlem.
Pohoří tvoří výrazný 14 km dlouhý vápencový hřeben, který se táhne ve východně-západním směru a leží téměř kolmo na hlavní hřeben Vysokých Tater.
